Narodila jsem se v Praze jako mlada, mila a sympaticka zena.
Jsem take pratelska, moje pracovitost, vzornost a cistotnost je znama po cele me
rodne ctvrti. U kamaradu jsem byla velmi
oblibena. Jsem z tech, komu se chodili sverovat se svymi starostmi i s drobnymi
radostmi. Ano - jsem take z tech, kdo meli domaci ukoly na pondeli napsane jiz
v patek odpoledne, znate to. Stale se smeji a snazim se udrzovat v kazdem kolektivu dobrou
pohodu. Vic nez ze svych uspechu se raduji z uspechu svych nepratel.
Rada take pomaham babickam nosit jejich tezke nakupni tasky. Rada sbiram stary papir a zelezo.
Rada uklizim odpadky pred domem.
Ale dost chvaly, zpatky k povinnostem.
Mam vam o sobe jeste dost prozradit.
Jako den ma slunce a mesic, svetlo a tmu, mam i ja svuj lic a rub. Kdyz se nad
mestem zacne snaset sero, ma duse stane se nahle neklidnou.
Vyhlednu z okna.
Mraky potemnely, slunce zapadlo za pomyslnou hraz. Vzduch dostal nahle lehce
nahorklou prichut, na kterou odpovidaji bunky meho tela jemnym mrazenim.
V me dusi se probouzi me druhe JA. Vitr se vzedmul, z nebe se snasi mracno
krakajicich vran. Dabel mne obdaril desivym udelem, nemoha snest moji
prilisnou dobrotu. Citim, jak se ve mne odehrava hruzna promena.
| MIKVA... |
