V posledních letech pracuji s novými médii - computerová fotografie, Internet. Dle mého názoru tyto technologie jsou na cestě značně pozměnit tradiční pojetí výtvarného umění, včetně tradičního způsobu prezentace (časově omezená, statická výstava v umělém prostoru - galerii), a stírají hranice, které jsou mezi jednotlivými uměleckými disciplínami tradičně uměle vytvářeny. Díky internetu, který přímo láká ke spojení textu (v lepším případě literatury), obrazu (či výtvarného umění), zvuků (hudby) se můžeme vyjádřit nejvhodnějším způsobem bez ohledu na to, pohybujeme-li se standartně v prostředí výtvarníků, nebo studovali jsme-li třeba herectví. Pohlédnu-li do minulosti, vidím, že mnoho umělců inklinuje i k jiným uměleckým oborům, než kterému se profesionálně věnují. To mně utvrzuje v přesvědčení, že umělecké disciplíny mají k sobě ve skutečnosti blíže, než jim v současnosti dovolujeme a že jde jen o to najít způsob jak překlenout mosty mezi nimi.
Ten způsob, podle mého, již existuje - Internet.
Jako zřejmě první v Čechách jsem realizovala na Internetu rozsáhlý projekt Mesto.html, což je něco na způsob multimediální internetové knihy. Text doplňuje obraz, zvuk a animace, čtenář místo pasivního konzumování předem daného příběhu může využít možností hypertextu a rozhodnout, kterou cestou příběhu se vydá. Příběh je na pokračování, stále se vyvíjí (v současnosti 44 WWW. stránek) a jeho součástí jsou i reakce čtenářů.

Dalším projektem, kterým se zabývám, jsou počítačové fotografie. Klasická fotografie má svou dokumentární hodnotu, tím se liší od klasického obrazu. Dalo by se s nadsázkou říci, že je "reprodukcí skutečnosti", i když, pochopitelně, značně zkreslenou zkrze filtr svého autora-fotografa. Já s fotografií zacházím jako malíř se štětcem a paletou barev - na počátku sice stojí fotka/skutečnost, ale v počítači vytvořím něco, co "ve skutečnosti neexistovalo", tedy ani nemohlo být vyfotografováno. Výsledný produkt je tedy zcela "vyroben mnou", avšak ponechává si (na rozdíl od obrazu) svou "dokumentární" hodnotu - protože je fotografií, tváří se jako by snad i "mohl existovat". Tento moment mne zajímá - divák neví, zda jsou některé fotky skutečné či ne, zdali věc na fotce zná či ne a vyvolává to v něm pochyby - pochyby vyvolávají otázky - a to je snad i záměr mé tvorby - přimět diváka, aby si položil otázku, spíše než na ni dávat odpověd.

Ale nyní k tomu, co bych v New Yorku chtěla realizovat.
Chtěla bych zde vytvořit internetový projekt Mapa New York City. Pomocí svého digitálního fotoaparátu dokumentovat dění okolo sebe - ateliér, dům, i okolní ulice. Lidi, momentky, detaily prostředí. Často velmi detailní záběry (např. dveří, toalety, tváře kolemjdoucího) kombinovat s širokoúhlými záběry ulice. Nahrávat zvuky ulice. Popsat zlomky situací, útržky rozhovorů a příběhů lidí okolo.
Vše v reálném čase, nejlépe jednou denně nebo obden umístit jako další stránku Mapy na Internet. Výchozí stránka Mapy by vypadala asi takto - prostor ateliéru (nebo domu), ve kterém se klikne na dveře. Ty povedou na další stránku s obrazem a zvukem třeba výtahu, který jede dolů. Pak kliknutím se dostat na ulici se zvuky, a třeba i osobním komentářem ve formě textu. Na ulici - dáte se nalevo? Nebo napravo? To již bude na vás. Nechci ale vytvořit klasickou mapu, která vás bude provázet TriBeCou. Tato mapa bude trochu osobním deníkem, tedy provázená lidmi, situacemi, kteří se v té době v mé blízkosti objeví. Možná to nakonec ani nebude moc vypadat jako mapa. Do projektu Mapa New York City se mohou částečně zapojit i ostatní výtvarníci, účastnící se stipendia ISP. Ba zřejmě se svému zapojení do Mapy ani nevyhnou. Výhodou projektu je, že může fungovat online- tzn. každý den nový kousek Mapy mohou shlédnout zájemci z celého světa, event. se k němu pomocí emailu vyjádřit. Projekt pak může zůstat na Internetu, avšak zároveň může být prezentován v galerii - pomocí elektronické tabule, kde místo myší klikáte přímo prstem na plátno, se může procházet po "subjektivním New Yorku" i návštěvník galerie.
K realizaci je třeba kromě nabízených možností digitální fotoaparát (který vlastním), běžný osobní počítač, (v NY lze buď zakoupit nebo pronajmout), walkman s možností nahrávání zvuků, přístup na Internet (pokud není v ISP, tak to lze z kterékoli internetové kavárny) a server, na kterém bude Mapa fyzicky umístěna (to je nejmenší problém, může to být mimo jiné např. server Soros Centra).

Druhým možným projektem je pokračování v computerových fotografiích - pravděpodobně zaměřené na newyorskou architekturu, upravené počítačem. Nevýhodou projektu je, že vystaven pravděpodobně může být až po příjezdu do Prahy - nepředpokládám, že fotografie rozměrného formátu bude možné nazvětšovat přímo v New Yorku. Avšak bude možné spatřit je ve vysoké kvalitě (budou přeci vytvořeny přímo v počítači) na Internetu, a to ihned po svém vzniku.
Předpokládám, že pokud bych realizovala projekt Mapa New York City, dal by se formou odkazu zároveň zakomponovat do mého projektu Mesto.html. (A naopak.) Zatím co Mesto je útvarem založeným především na textu, Mapa by zcela jistě byla hlavně výtvarným projektem. Spojení s Mestem se mi líbí především proto, že ve Meste je kapitola o existenci New Yorku - o zpochybnění této existence. (Obyvatelé Mesta si pouze hrají na to, že NYC existuje.) Bohužel - Mesto se stále vyvíjí a text není definitivní, proto stále není přeložen do angličtiny. Až bude hotovo a přeloženo, mohlo by s Mapou vytvořit zajímavé spojení.
Možné texty v Mapě bych však psala rovnou v angličtině. (Anglicky mluvím dobře.)
Stipendium ISP a pobyt v New Yorku by mne a mou tvorbu rozhodně velmi obohatilo a jak doufám, umožnilo vznik doposud značně neobvyklého projektu.

8.dubna 1999