S I L V E R
Silver se jeví jako autodidakt - jeho vzrůst byl pro studium umění v té době tehdejšími autoritami nedoceněn. Již v této době však objevoval krásu prostřednictvím nevyčerpatelného fondu hlubokých emocí, které pociťoval. Jednu ze svých silných emocí začal projevovat v osmdesátých letech expanzí svého mužství - zkoumání své mužské identity se věnuje pak dále v celé své životní tvorbě a tím se řadí po bok významným světovým umělcům, jejichž tvorba přesahuje do filosofické dimenze. V devadesátých letech se začíná Silverovo hledání krásna pomalu, ale jistě přesouvat do jiné dimenze. „Vzhlédl jsem o trochu výše - a spatřil jsem - jak banální! - obyčejný počítač, " píše o té době hledání Silver svému příteli do Paříže.
„Malý krůček pro umělce, ale velký skok pro celá devadesátá léta", parafrázoval slavný výrok, dobře ilustrující tuto historku, významný český umělecký kritik při otevření Silverovy první pražské výstavy.
Počítače se staly novým centrem umělcova nevyčerpatelného zájmu. Je to přirozené - a též nesmyslné něčemu takovému bránit - vždyť počítače jsou našeho života pevnou součástí. V rámci Silverova zájmu o počítače vzniká určitá struktura významů, které nemohou být zcela jasně chápány. Z těch nejvíce zásadních raných děl vyniká silou výpovědi především RESIDENT.
RESIDENT je dílo, inspirováno častými Silverovými návštěvami Peep Show. V té době nebylo v postotalitním státě pro mladého člověka finančně únosné dovolit si navštěvovat Peep Show více než jednou nebo dvakrát denně. Umělec se však rozhodl skoncovat s tímto handicapem - rozhodl se vytvořit si vlastní, originální Peep Show dle svých individuálních potřeb.
Nejdříve s pomocí málo prostředků a odborných nástrojů, takřka „na koleně" u sebe doma v kuchyni sestrojil kovovou kukaň s malým skleněným otvorem. Když byla kukaň hotová, požádal svého spolubydlícího, aby se svlékl a kukaň na okamžik navštívil. Když ten tak zvědavě učinil, Silver kukaň rychle uzamkl.
Dílo bylo hotovo. Do Silverova pokoje proudily desítky diváků i odborné kritiky. Úspěch RESIDENTa byl obrovský. „Podařilo se vrátit umění zpět lidem," ocenily tehdejší kritiky umělcovu citlivou práci. Dílo potěšilo i odbornou porotu prestižní Ars Electronica, která se rozhodla udělit Silverovi Čestné uznání.
Časem si však Silver uvědomil některé zásadní nedostatky a chyby, kterých se při konstrukci Residenta dopustil. Člověk, uzavřený uvnitř kukaně, musel vykonávat své pochopitelné lidské potřeby, jako je jídlo, toaleta, potřeba odpočinku. Také se neustále pokoušel kukaň opustit. Silvera po pár týdnech napadlo, že by šlo lidský faktor uvnitř kukaně nahradit faktorem stroje. Zde využil zkušeností, kterých nabyl během své práce s počítači. Vypustil ven člověka a vytvořil novou verzi Residenta. Uvnitř kukaně byl nyní podivný elektronický tvor, který reagoval na diváka po svém. Někteří diváci si ani nevšimli, že dílo bylo změněno a přitom údržba a provoz díla nebyl již tak náročný.
Nový vizuální slovník Residenta klade na současného člověka jiné nároky, dokazuje, že je téměř nemožné se vyjádřit jedním, statickým dílem ve své denitivnosti, že je nutné silnému tématu dát výrazovou hodnotu, jež předem vede k jeho katarzi. V díle Resident se s určitou nutkavostí vrací moment sebeprojekce. Pozice Residenta uvnitř kukaně jasně tlumočí existenciální, psychologicky závažné obsahy. Působitý metapříběh, který Silver s takovou lehkostí koncipoval, deklaruje významově nejednoznačně moralistní výstrahu a tento tvrdošíjně onkologický pohled nadlouho zakrývá otázku způsobu fungování uměleckého díla a jeho vztahů ke svému médiu či technologii samotné. Silverův radikálně nový způsob tvorby, zrod nové estetiky v kukani ukázal cestu dalším umělcům, kteří se též obtížně včleňují do umělecké společnosti.
Momentálně dominantní ontologický způsob Silverovy tvorby se zásadně projevil ii v jiných jeho dílech, např. Archangels nebo Rose. V obou dílech se jedná o zásadní významový ekvivalent. Fenomén sebereflexe, a to především v Archangels, jako reflexe člověka v postmoderní době a jeho tvorbě dostává v epoše ambivalentních prvků nový ústřední význam. Archangels, jako nositelé umělecko-historických vztahů splývají v pozoruhodou konstelaci v uměleckém spektru.
Silver se v díle Rose pohybuje na hranici mezi očekávanou uměleckou rovinou a zdánlivě iritujícím umělým světem. Rose odhaluje významnou ideologickou subverzi. Jen dík umělcově touze po světě krásna se dnes můžeme těšit z rozkvetlé květiny, která je paralelní našim přirozeným tužbám. Silver zde odhaluje doposud skrytou a silně romantickou stránku své osobnosti.
„On to byl, kdo již jako malé dítě chodil do květinářství na rohu k barevným květinkám čichat - on to byl, kdo své první vydělané peníze za květy utratil - to je to, co o něm nevíte," píše jeho přítel Chris Huserl z Paříže.
A opravdu, doposud neznámý akcent Silverovy tvorby se silně projevuje v tomto nebývale něžném díle. Lapidární ambivalence dnešních citů a relativita hodnot otvírá dveře narativitě soustředěné do klasických hyperrealistických schémat. Sakralizace profánního je zde však zakončena moralistní výstrahou. Rose otvírá v našich srdcích působivý metapříběh se zřetelnou sebereflexí.
Poslední závažný Silverův projekt, Loop, je snad nejvíce objektivizovanou výpovědí. Ano, je to Loop, dokumentární videozáznam, který natočil skrytou kamerou u sebe v kuchyni. Opět se vracíme do Silverovy kuchyně - vždyť tato kuchyně je nepřetržitým místem bohaté inspirace. Lidé navštěvující Silvera, jsou zde vypodobněni ve svém skutečném naturelu. Jejich portrét je je tak mysteriézní hrou s panoptikálním prostředím nostalnických reakcí. Silver je okouzlen hovornou věrojatostí žánru života, cílem s fascinujícím přesahem vědomí do oblasti zneklidňujícíh otázek po smyslu tvorby.
Na závěr nutno dodat, že se Silver, kromě svého vyjímečného díla, angažuje v naší společnosti i jiným způsobem. V roce 1996 pomohl mnoha starým občanům. V roce 1998 nezištně pomohl několika starým občanům a několika malým dětem. Pomáhá i jiným, mladším umělcům, než je on sám. Začátkem roku 2000 pomohl několika mladým umělcům okolo 18ti let. Silver miluje děti a mladé umělce, nemá však ani nic proti starým lidem. Jeho dílo přesahuje rámec pouhého umění a on sám se stává tím, čím každý umělec vždycky toužil být - dobře fungujícím článkem celé lidské společnosti.