- Muceni babicky mne uspokojilo jen na chvili.
Rozhlizim se zase po dalsi obeti. A vida, po chodniku si kraci mlady, silny a usmevavy muz. Takovy veru neni k zahozeni.
Ma hezkou cepicku, zda se, ze docela praktickou. Takova by se mi hodila. Pomohla by mi celit obcasnym sprskam kameni, kterymi mne castuji nektere me obeti.
Ziskat cervenou cepicku uz pak byla jen otazka vterin. Priblizila jsem se k hochovi. Vzhledl. Jeho tvar zkrivil usklebek hruzy.
"Cepici,"zarycela jsem svym skuhravym hlasem. Hned mi ji podaval. Vzala jsem ji a nasadila si na hlavu. Ujde. Propustit ho vsak s tim, ze mu jenom seberu cepici? To by jsi, hochu, prilis lehce vyvaznul."Kam jdes?", zasipala jsem a sirny kour z me tlamy zahalil chlapcovu tvar. "Jen tak, na vylet!"Zvolala chlapcova tvar z oblaku koure. "Kam na vylet?", ukaply mi zhave lavove sliny z tlamy. "Toz tak - tady na roh - jdu do masazniho salonu!", zvolal chlapec nevinne. Tato troufalost mne pobourila. "To je mladez, "odplivla jsem si. Sliny zasycely na dlazbe. Nahle jsem dostala dabelsky napad. Chytla jsem drapkem chlapce pevne za rameno. "Ukazes mi to doupe neresti," porucila jsem mu.
V salone bylo sero a u vchodu posedavaly posmutnele, omsele postarsi damy kyprych
tvaru, zarivych rtenek a blond vlasu, vonici kafrem v bilych plastich.
"Kde jsi koupila to hovezi?", ptala se jedna. "Nevim, zda moje dcerka uz spi,"
posteskla si druha. "Co s nim, kdyz vsechny me penize utrati?", ptala se treti. "Snad si
budu moci poridit
tu linku, vzdyt vis, jak to u nas vypada." On mne sice obcas jednu vlepi, ale mysli
to dobre, nema zlou povahu." "Ja nevim co vy, ale ja nevim..."
Poslouchala jsem zeny, stojice u vchodu. Nocni Praha hucela. Stiskla jsem pevne
chlapce bez cepice. "Ted pujdes a sezenes mi vsechna ta individua, co tu jsou po pokojich. Ukazu jim, zac
je ceho loket."
Za chvili byli zakaznici nastoupeni:
