- Mučení babičky mne uspokojilo jen na chvíli.
Rozhlížím se zase po další oběti. A
vida, po chodníku si kráčí mladý, silný a usměvavý muž. Takový věru není k
zahození.
Má hezkou čepičku, zdá se, že docela praktickou. Taková by se mi hodila. Pomohla by mi čelit občasným sprškám kamení, kterými mne častují některé mé oběti.
Získat červenou čepičku už pak byla jen otázka vteřin. Přiblížila jsem se k hochovi. Vzhlédl. Jeho tvář zkřivil úšklebek hrůzy.
"Čepici,"zaryčela jsem svým skuhravým hlasem. Hned mi ji podával. Vzala jsem ji a nasadila si na hlavu. Ujde. Propustit ho však s tím, že mu jenom seberu čepici? To by jsi, hochu, příliš lehce vyváznul. "Kam jdeš?", zasípala jsem a sirný kouř z mé tlamy zahalil chlapcovu tvář. "Jen tak, na výlet!" Zvolala chlapcova tvář z oblaku kouře. "Kam na výlet?", ukáply mi žhavé lávové sliny z tlamy. "Tož tak - tady na roh - jdu do masážního salónu!", zvolal chlapec nevinně. Tato troufalost mne pobouřila. "To je mládež, "odplivla jsem si. Sliny zasyčely na dlažbě. Náhle jsem dostala ďábelský nápad. Chytla jsem drápkem chlapce pevně za rameno. "Ukážeš mi to doupě neřesti," poručila jsem mu.
V salóně bylo šero a u vchodu posedávaly posmutnělé, omšelé postarší dámy kyprých
tvarů, zářivých rtěnek a
blond vlasů, vonící kafrem v bílých pláštích.
"Kde jsi koupila to hovězí?", ptala se jedna. "Nevím, zda moje dcerka už spí,"
posteskla si druhá. "Co s ním, když všechny mé peníze utratí?", ptala se třetí. "Snad si
budu moci pořídit
tu linku, vždyť víš, jak to u nás vypadá." On mi sice občas jednu vlepí, ale myslí
to dobře, nemá zlou povahu."
"Já nevím co vy, ale já nevím..."
Poslouchala jsem ženy, stojíce u vchodu. Noční Praha hučela. Stiskla jsem pevně
chlapce bez čepice.
"Teď půjdeš a seženeš mi všechna ta individua, co tu jsou po pokojích. Ukážu jim, zač
je čeho loket."
Za chvíli byli zákazníci nastoupeni:
