 |
Zajímá vás tato drastická přeměna? Vězte, že k ní většinou dochází zcela
nepozorovaně.
Někdy si počátečních příznaků zprvu ani nevšimnu. Začíná to vždy lehkým zabarvením tváře.
Přitom já sama nic necítím. Pak se mi pomalu začne měnit barva vlasů.
Někdy dočervena,jindy
doběla nebo dočerna. V obzvlášť silných záchvatech
může být i dozelena. Problém je v tom,ze změny barvy
vlasů si většinou všimnou ostatní lidé dřív než já. Jistě věříte, že v takové chvíli
dochází často k trapné situaci. Změně barvy vlasů se prostě nemohu ubránit. Když periferním
viděním zpozoruji, že po stranách mé tváře vzniká na vlasech nová barva, snažím se rychle
skrýt před veřejností. Často to zjistím, až když mne vyburcují udivené pohledy ostatních.
Pak přichází další fáze. Má tvář se začne formovat do zvířecí podoby. Tělo mne svědí, jako
bych měla tisíce blech. Začíná páchnout. Mé nehty se zaostří, uši trochu poporostou a
zašpičatí
se. Vycením zoubky. Ne, není to přerod ve zvíře. Zvířata jsou hodná a milá.
Je to přerod v něco
daleko strašlivějšího.
1) Podívej.
3) Ještě se můžeš podívat.
2) A podívej.
4) A tady se uz radši nedívej.
A teď přichází chvíle, kdy začínám provádět své nekalé reje. Nejdřív hopsám po
pokoji, nevěda, co si počít s obrovskou energií co se mi v žilách rozlila. Vyhlédnu z okna.
A tam, po chodníku, jde si nevinná babička. "Chvíle mučení nastala, babičko,"pravím.
Rozevřu svá
pochmurná křídla a krouživým pohybem slétávám nad babičku.
A teď to začíná. Začínám svými dlouhými drápky, zakončenými štětečky z kuních
chlupů, babičku lechtat.
Babička se brání a odhání mne deštníkem. Ale nemá šanci. Strašlivá Mikva nezná slitování.
Babička ze sebe vydává podivné zvuky. I já se sebe
vydávám zvuky, ještě podivnější. Babička tancuje
po obrubníku a mává rukama. Ostatní chodci prchají jak přede mnou, tak před babičkou.
Nakonec jsem se lechtání nabažila a
odlétám do nočních ulic...
