Vyletla jsem az blizko k nocnimu nebi. Cele mesto
jsem mela jako na dlani. Blikani svetel,
huceni aut, v dalce skuceni z kanalu. Upeni zlechtane babicky. Libe tony pro sluch Mikvy.
Nadhera. Noc vsak jeste neskoncila.
Ale pozor..ted...Co to slysim? Jako bych slysela mysi pisteni. Koukam pravo, koukam vlevo,
zadnou mys ale nevidim. Krouzim nad mestem, ale kde nic, tu nic. Tamhle si to jde opily
duchodce, tlaci pred sebou kocarek s miminkem, ze by ono bylo puvodcem pisteni? Tamhle se zase
krade jakysi pan v obleku, asi podnikatel, nese si kufrik s uloupenymi penezi, drzi se ve stinu
domu, tak se mi to libi...a tamhle v okne hadaji se dva manzele, mlati se po hlavach
palickami, spravne... a co to vidim, dvanactilety skolak a uz by po dvou lahvich
rumu mel dost? No ale, ale...
Snasim se nize az k chodniku. A co to vidim! V protisvetle
na protejsim rohu se rysuje schoulena postava a vydava ze sebe zvuky, podobajici se mysimu pisteni.
Sletnu az na dlazbu. Postava se otoci. Je to mlada divka, po tvarich ji tecou slzy.
"Procpak pistis, holcicko? "Pta se strasliva Mikva.
"Nepistim, ale placu, "ona na to.
"A procpak places, holcicko? "Pta se strasliva Mikva.
"Placu kvuli svemu pristroji."
"A co s tim pristrojem je?"Pta se Mikva.
"Je rozbity. Vubec nefunguje."
"A co dela, kdyz funguje?", pta se hroziva Mikva.
"Da se na nem psat",
rika holcicka.
"A to je tak dulezite? "Mikva na to.
"Umi jeste jine veci. Vi
toho spoustu. Staci zahejbat mysi
a slova mych pratel jsou tu. Ted mi z nich zbyla jen tmava studena obrazovka."
"Aha, proto jsi pistela
jako mys. Chtela jsi ten pristroj zpet privolat."
Divka zavrtela hlavou a propukla v jeste zoufalejsi narek.
"Je pryc, je pryc, ach,ach..! Uz nikdy nebudu hladit bile mysi telicko!Uz nikdy nebudu strkat elektrickou snuru do zasuvky!"
A plakala a plakala.
Tu se stala pozoruhodna vec. Mikva si otira tvar a smrka do kapesniku. "Chudinko mala,"povida,
"je mi te tak lito. Poridim ti novy pocitac." A saha do kapsy pro penezenky, odcizene
zakaznikum masazniho salonu.
"Tumas mala, "vzlyka Mikva, "vem si je. Sporila jsem je dlouha leta, od ust jsem si utrhavala,
ale ted vidim, ze ty
je potrebujes vic. Zaslouzis si je."
A dava je divce. "Ale to nemohu prijmout!", vola udivene divka.
"Ale muzes",
breci Mgr.Mikva, "jsou tve.
Modli se za straslivou Mikvu, at se dostane do nebe. "A roztahne kridla
a odletava k nebi.
"Jsem zasazena Vasi
slechetnosti, madam", vola divka a sbira penize, rozletavajici se po chodniku.
"To bude urcite na hodne mega,",
rika, kdyz prepocitava bankovky.
A tak jako mnoho jinych, i tento pribeh ma svuj stastny konec.
Mikva se v dobre obratila
a divka pocitace zpet nabyla. Dobrou noc!
